Z ohlasů diváků :

 

 

 

 

M É  D C E Ř I   Ř E K N I, Ž E  O D J Í Ž D Í M.

..  bylo to včera nádherné představení, plné emocí. Před děvčaty se skláním, odvedly profesionální výkon.

Obdivuhodné, co jsi dokázala!  Jsem plná dojmů, a to asi na dlouhou dobu. Bylo to nádherné představení, plné síly, citů.

Hlavně po přestávce to dostalo ten správný švih.  Na konci jsem měla slzy v očích - a nebyla jsem sama.

Markéta Ratajová   28.5.2011

-------------------------------------

Nová divadelní hra Denise Chalem  „ Mé dceři řekni..“ uvedená v české premiéře

27.5. 2011 v klubu Labe Hořovice Divadlem na  vísce H. a režírovaná Slávkou Hozovou byla jedním slovem - skvělá.

Profesionálně připravená a herecky od amatérských hereček nastudovaná.

Kostýmy, scéna, světla, hudba a zvuky diváky nenechali  ani na chvíli pochybovat o tom, že jsme svědky práce, která má smysl .

Hra nám dala pocítit,  jak mrazení v zádech, tak vyvolala i lehký úsměv či smích ve vtipných replikách, aby nás dojetím příběhu

v posledních minutách rozplakala. Netřeba více chválit, třeba vidět. Doporučuji.

Věrná divačka amatérského Divadla na Vísce Hořovice ,

Zuzana Koukalová   30.5. 2011

-----------------------------------------

 V pátek 27. května jsme s manželem na poslední chvíli a v děsném dešti dorazili z Prahy do Hořovic, kde místní amatérský soubor

Divadlo na Vísce uváděl v české premiéře hru Denise Chalem "Mé dceři řekni, že odjíždím...",

v českých kamenných divadlech dosud  neznámou.

Hra nás spontánně vtáhla do děje svou emotivností  příběhu.

V jedné vězeňské cele si odžívají své osudy dvě  mladé ženy, ze sociálně různých vrstev, uvězněné za velmi odlišné trestné činy.

Nad nimi vládne primitivní dozorkyně, která jediná v nás vyvolává záporné emoce.

Byli jsme mile překvapeni,  jak profesionálně si všechny herečky amatérského Divadla na Vísce vedly a byli jsme až do konce hry napjati

a zvědavi, jak příběh skončí.  Přesto, že příběh dvou žen končí neočekávaně smutně  - ale takový už je život -

divadlo v Hořovicích jsme si užili a ocenili přirozeně zpracovaný napínavý příběh, získávající na opravdovosti i nápaditým provedením

vězeňského prostředí a dobře vybraným hudebním doprovodem.

Za krásné představení patří hlavní poděkování  režisérce Slávce Hozové,

která měla odvahu připravit amatérský soubor k české premiéře této hry.    

Amatérskému divadlu v Hořovicích přeji hodně repríz s touto dobře udělanou inscenací a hodně stejně nadšených diváků !

Hana Pafková   Praha  31.5.2011

--------------------------------------------------

Klobouček dolů před  tou spoustou odvedené práce všech na představení ´Mé dceři řekni, že odjíždím´!  Z pozice venkovana se přimlouvám , aby byl zastoupen i větší díl srandy, abych se v těch vážných až krutých věcech života neztratil.

Ivan Křenek   Hořovice  30.5.2011

---------------------------------------------

Dopředu jsem toho moc o představení ´Mé dceři řekni..´nevěděl a čekal jsem nějakou lehčí spíše komediální věc.  Byl jsem velice mile překvapen, byl to skutečně zážitek. Chodím v Praze do divadla často a rád   troufám si říct, že  to co předvedli hořovičtí amatéři snese srovnání s prací profesionálních divadelníků, některé dokonce i převyšuje.    Bylo to současné, silné a dobře udělané.

Karel Hes  Praha   28.5.2011

-------------------------------

Po mírně depresivním začátku, hra ´Mé dceři řekni, že odjíždím´dostala smysl a spád.  Bylo to hodně dobře zahrané.

Helena Koldusová, Praha.   28.5.2011

--------------------------------------------------

Bylo to báječné, už dlouho jsem nešla z divadla tak nadšená.

Eva Lojínová, Hořovice  28.5.2011

----------------------------------------------

 

Představení mě  překvapilo obsahem a výkonem hlavně Lenky Krejčíkové.

Přemýšlím také o tom, jak poměrně lehce se může dostat člověk za mříž.

Ale kdyby někdo vztáhl ruku na mé děti. snadno bych zareagovala ,,nepřiměřeně"- dle výkladu zákona.

Strohá, výstižná scéna ! Dozorkyně- správně hnusná,  Katka- ještě něco vložit,  Lenka- zraje jako víno.

Režisérko - klobouk dolů, není přece jen Labe malý rybník?!

Ivana Dlouhá - Rpety  3.6.2011

-----------------------------------------

Mise Slabochů a Mudrů posílá všem, kteří se na představení podíleli koš třešní !!

Milá paní režisérko a principálko Divadla na vísce H.

Představení "Mé dceři řekni.."  se na první repríze jen zlehka rozjíždělo, aby brzy dostalo rychlý spád, nabralo na obrátkách a nakonec

došlo k dramatickému rozuzlení celého příběhu. Byla by velká škoda budoucím divákům prozrazovat děj dopředu.

Proto doporučuji shlédnout Vaše představení a tím i podpořit celý tým Divadla na  vísce Hořovice.

Dovedu si představit tu spoustu energie a času, které do všech svých inscenací vkládáte a chtěla bych Vás touto cestou poprosit,

abyste nás diváky i budoucnu obohacovali dalšími pěknými inscenacemi. Vaše práce má smysl.

V pátek 17.června 2011 jste byli jedineční a dojali jste mne k slzám. Naprosto famózní byla Káťa Hasmanová ve své roli Dominiky.

Do paměti se nám vryla paní Eva Dosedělová, jako dozorkyně. Cítili jsme účast s postavou Karolíny Lenky Korejčíkové.

Moc se nám líbila scéna  a kulisy.

Viděla jsem a dojímalo mě,  jak se zatajeným dechem holky tiše podporuješ a jen zpovzdáli sklízíš to dlouho opečovávané ovoce.

Je mí líto, že v klubu Labe není větší propagace a že si spousta Hořovických občanů ještě nenašla cestu do divadla s velkým D. - Divadla na vísce Hořovice.

Zasloužíte si ocenění. Jediné, co mohu udělat z pozice řadového diváka je moje doporučení všem potencionálním divákům.

Ráda budu doporučovat a prosím vydržte nám !!!

Petra Slabochová - Hořovice 26.6.2011

---------------------------------------------------

Myslím, že znám ten pocit, kdy si člověk sáhne téměř na dno svých sil...  V pátek večer to v Labi předvedly ženy, které ztvárnily velice

rozporuplné postavy. Dva ženské osudy byly příkladem neutěšeného světa odsouzených, prázdnoty dlouhých vleklých dnů i nocí.

 Nechtěla bych být ve skutečnosti v jejich situaci, neuměla bych si poradit s pocitem hanby, zoufalství a beznaděje , který navíc bude trvat

roky...  Ten příběh beru jako zkušenost  někoho, kdo se s podobnými osudy žen  přímo setkal, možná je i dobře znal a  které se do vězení

dostaly vlastně místo jiných osob, které by si to byli jistě více zasloužili. Jinou možnost odsouzené neměly, musely se vyrovnat s tím,

co je čeká...

 V závěru hry ´Mé dceři řekni..´ dochází k zvratu, který se vlastně od počátku vkrádá do myšlenek  každého diváka.

Jak  zvládnou po letech prožitých v kriminále opět se zapojit do běžného života?

Budou schopny normálně uvažovat?  Budou se umět těšit ze života jako jiní, kteří rachot klíčů a každodenní oblékání vězeňských hadrů

nikdy nepoznali?...

Na tyto otázky daly odpověď představitelky Karolíny i Dominiky, které za jejich výkony obdivuji a přeji jim, aby měly v divadélku v Labi

další nadšené příznivce. Velké uznání patří také představitelce vězeňské dozorkyně, která barvitě vylíčila tvrdost, jízlivost a pohrdání,

vše co si ze své pozice mohla k vězněným dovolit.

Přeji všem v divadélku, aby jim nadšení do další práce vydrželo ještě dlouhou dobu!  Bravo!

Hana Milerová - Řitka  19.6.2011

--------------------------------------------

Nelze se nepodělit !   Díky za krásné představení.

Vynikající výkony na jevišti, odborné herecké vedení, nápaditá scéna a promyšlená zvuková dramaturgie podpořily silný zážitek z celého představení ´Mé dceři řekni, že odjíždím´

S díky  Ondra a Michal Holubec

 

 

 

 

 

 

---------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

Milá paní principálko,  snad Vás tak mohu oslovit.

V sobotu 21. listopadu 2009 jsme se s manželem vypravili na představení Divadla na vísce "Kalisto a Melibea l.p. 1492".

Odjakživa si vážím divadelníků.  U ochotníků navíc oceňuji spontánnost, s jakou své role hrají.

Potěšilo mě, že mě v mém úsudku Vaše představení utvrdilo.

Vnímala jsem (a podle reakce publika nejen já), že herci hrají na sto procent s elánem a že ty rány a modřiny z fyzicky náročných scén,

jim zřejmě ani trochu nevadí. Šťastný byl nápad použít v textu sem tam středověká slova či celé věty; tím dostala hra

,,tu správnou šťávu a dynamičnost".

Chválím kostýmy Lenky Korejčíkové, vybranou hudbu a nápad vytvořit scénu ze starobylé káry, která podtrhuje pojetí středověkého

divadla, jak jsem se dočetla v programu že, .. tento divadelní žánr se provozoval na hradních nádvořích a náměstích.

Všem, kteří se na tomto představení podíleli, patří můj obdiv.

Reakce diváků a odměna dlouhým potleskem svědčí o srozumitelnosti pro diváky hlavně mladého a středního věku.

Dík za rozvernou podívanou, která v každém případě stála za to!!

Přeji Vám i všem členům Divadla na Vísce hodně stejně zdařilých her a mnoho dalších tvůrčích úspěchů.

Vaše

JUDr. Marta Ehlová

U Zvonařky 2536/1g

120 00 Praha 2

---------------------------

 

 

MF Dnes  6.4. 2009

O  hře  K a l i s t o  a  M e l i b e a   L.P.1492.

 

1. Proč jste zvolila právě tuto hru?

 Protože jsme ještě nezkusili středověk.

Máme za sebou hry ze současnosti o niterných problémech, které provázejí jednoho každého z nás. "Equus"_

o problémech komunikace a navazování vztahu muž-žena. "Tanec na konci léta"_je opět o vztahu.

Tentokrát mezi ženami-sestrami. Jejich ženská síla a vitalita je přenáší přes všechna životní úskalí. " Kolotoč" je hra opět o vztahu.

Příběh lehkovážného muže a milující ženy a o tom,jak to dopadá. O tom, jak nás formuje život. Prostě starý singspiel.

"Kalisto a Melibea L.P. 1492" je příběh o ctnostech a neřestech v lidské společnosti.

O tom, že co svět světem stojí, byla je a bude v lidském společenství korupce. Jeden tahá za nitky a ostatní se přizpůsobují.

 

2. Jak jste ji musela pro potřeby Divadla Na Vísce upravovat?

 Tato otázka svědčí o znalosti tazatele Divadla na Vísce Hořovice.

Ano, hořovický ansámbl má stále nedostatek mužů. Ti, co znají  "Equus", vědí, že hlavní postava je chlapec.

Z nouze jsem změnila rod a vznikl silný příběh lásky dívky a koně.

"Tanec" jsem vybírala už se zaměřením, že postavy ve hře jsou dívky a jen 2 muži.Třetí hovoří z reproduktoru.

A v "Kalistovi" je 6 hereček a 4 muži. Nebyl problém nahradit sluhy-služkami.Tak vznikly i pikantnější situace.

 

3. Jaké je Vaše režijní pojetí?

 Je to moralita. Divadlo na divadle tak,jak se ve středověku hrálo. Na vozech a na náměstích před různým publikem.

Našla jsem ještě středověký slovníček a zakomponovala do hry odvážné výrazy.

Kopanci nešetříme. Herci sebou na zkouškách "třískají" o zem a jsou celí otlučení,protože ještě neznají míru.

Ale to se všechno časem podá. Těžko na cvičišti - lehko v boji. Především jsem ráda, že tu hru přijali za svou a že ji mají rádi.

 

4. Kdy jste začali se zkouškami a co bylo při přípravě nejtěžší?

 Se zkouškami jsem s herci začala,ostatně,jako vždy, hned po dopsání hrubého scénáře.

Po skončení letních prázdnin. Na zkouškách se ještě dopilovává a upravuje text tak zvaně do úst.

Zkoušíme 4 - 6 hodin týdně. Je to málo,ale musí to stačit. To je na tom právě to nejtěžší.

Premiéra je vlastně jen orientační výsledek naší práce. Nerada používám slovo premiéra. Pro mě je to prostě první představení.

Pracuji a připomínkuji drobnosti ještě po představeních. Jsem herečka,nikoli režisérka,takže se i já sama stále vzdělávám a učím se.

 

5. Uvádíte, že se jedná o moralitu. Jaké ponaučení by si měl divák odnést?

 Ctnosti a neřesti jsou tak staré, jako lidstvo samo. A budou tady, až my tu už nebudem.

Jela jsem se podívat na Kuks a prostudovala jsem si Brandlovy sochy.  Ctnost je dojemná,ale neřesti převažují.

Taky jsem si všímala atributů ,které sochař každé ctnosti či neřesti vtesal do kamene - navždy.

 

6. Pokud se nepletu, jedná už se o třetí hru. Pozorujete nějaký vývoj u členů souboru?

 Máme 4.premiéru. A vývoj je skutečně znát. Sice filigránsky,ale je.

Absolvovali jsme s našimi inscenacemi v pořadí už třetí soutěžní přehlídku amatérského divadla.

Tentokrát jsme byli v Divadle Vrchlického v Lounech s představením "Kolotoče".

Porota je složená z divadelních  odborníků. Ano všimli si,že má Divadlo na Vísce Hořovice vzestupný vývoj a chválili.

Jsem těmto přehlídkám vděčná za to, že ta naše amatérská představení hodnotí s vážností hodné profesionálních souborů.

Herci se dozvědí, co dělají špatně, co je v jejich podání tak zvaně "k přečtení"  a pro mě je to neocenitelná výuka řemesla režisérského.

 

Předem Vám moc děkuji za odpovědi a přeji krásné slunečné jaro.

Na další spolupráci se těší Karel Souček, karsou@seznam.cz

----------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

Č e r t  a  K á č a

Zaznamenáno na Vánočním představení Divadla na vísce Hořovice  v Labi   21.12.2010

 

Příběh vychytralé Kačenky a poněkud nešikovného pekelníka patří k národnímu stříbru českých vypravěčů.

Z pokladnice lidových pohádek ho tentokrát vytáhla a po svém řádně přeleštila Slávka Hozová se svým amatérským souborem.

Blýskli se s ním v předvánočně vyzdobeném Labi, kde na stolcích hořely svíce, voněly vánočky, na jevišti to občas řádně zahřmělo

a z hledišti zazněla každou chvilku salva smíchu..

Notoricky známou zápletku, která  se rozvíjí ve třech rovinách -  v selské krčmě, na zámku a v pekle -  snad není třeba rozvádět.

Zná ji u nás i každé malé dítě.

O to větší pozornost si ovšem zaslouží jednotlivé  postavy.

Káča usilující o peníze a ženicha  vtipně předvádí jak i s poněkud prostoduchou, ale neskutečně vytrvalou zarputilostí  lze úspěšně

dosáhnout svého cíle. Zlá kněžna zase velice názorně ukazuje, že když jde vskutku do tuhého je člověk někdy schopen udělat cokoliv

a spojit se s kýmkoliv proti komukoliv.

Nakonec vše jako v každé správné pohádce dobře dopadne. Ovšem dá říct, že ženy jsou v režii paní Slávky tak nějak výrazně úspěšnější. Káča dostane nejlepší dům v širokém okolí a stane se tím pádem jak sama trefně říká „nejkrásnější holkou ze vsi, za kterou se ženichové jenom pohrnou“. Paní kněžna, poslechne moudrého ovčáka a zrušením roboty  se nejen vykoupí z pekelného vyhnanství,

ale dosáhne tím i „přízně lidu svého“.

To pánové už tak dobře nedopadnou. Hamižnému správci a ministrovi zůstanou oči pro pláč, čertovi namožená záda a  bolavá oháňka.

A co nesobecký  dobrák ovčák Matěj, který vlastně všem pomáhal?

Zdá se, že „odměn nakonec s díky odmítne“ a vyjde z toho stejně chudý jako dřív. Kdo z nich je tedy  vlastně nejsympatičtější?

Toť otázka.

Pohádkový příběh o čertovi a Káče v pojetí  hořovických divadelníků vedených Slávkou Hozovou, patří rozhodně k inscenacím, po kterých mohou divákům zůstat droboučké vrásky od smíchu kolem očí ale zrovna tak i nějaká ta na čele od zamyšlení.

A jistě není náhoda, že postavy jsou na začátku i na  konci této inscenace stylizované jako loutky. Každá je jiná, originální a všechny jsou pečlivě vykresleny se sympatickým smyslem pro humor a znalostí věci tak, že působí až poněkud nadčasově a místy jako by chtěly

z pohádky utéct rovnou někam mezi nás.

Divadlo jsou možná prkna, která znamenají svět, ale ne nadarmo se i říká, že i skutečný život je jedno velké divadlo.

Něco na tom bude. Stačí se rozhlédnou kolem sebe. Hemží se to tu vdavekchtivými Kačenkami, zlými kněžnami, úplatnými správci

a ministry.  A spíše než na altruistického ovčáka  natrefíte na opravdového čerta!

A nebo ne?

PhDr  Eva Dosedělová

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Z postřehů Václava Bartoše

Open air Hradec Králové  22.června 2008

Zpravodaj přinášející denní pohled z první linie

XIV. Mezinárodního festivalu v Hradci Králové

 

Divadlo na vísce Hořovice přivezlo na Open svou horkou novinku.

Muzikál K o l o t o č měl premiéru teprve 13.června a v Hradci jsme zhlédli už čtvrtou reprízu.

Herci hráli s obdivuhodným nasazením a čišelo z nich nadšení pro věc.

Obsazení vsadilo především na trio Jan Procházka,Šárka Veselá a Katka Hasmanová.

Výběr se ukázal, jako šťastný. Možná,že by si je i nějaký ten umělecký ředitel vybral do ansáblu.

Nutno podotknout,že snaha Hany Bělohlávkové o nesnesitelnost postavy Muškátky padla na úrodnou půdu a byla vytvořena postava k nevydržení.

Musím ještě smeknout klobouk před samotným inscenačním počinem.

Vytvořit takové dílo muselo dát jistě mnoho práce.  Pikantním a zajímavým řešením bylo, že jména postav jsou šitá na míru jednotlivým aktérům,samozřejmě vždy s drobnou změnou -tu v příjmení,tu v křestním jménu.

Úroveň jednotlivých pěveckých čísel byla vyrovnaná a na velice dobré úrovni.

V souvislosti s žánrem mě napadlo,zda jde skutečně o muzikál,který by měl dle definic traktovat téma skrze texty písní a tance..

I když pojetí bylo z velké části činoherní, čekal bych více pohybové složky.

Kolotoč na mě takhle působí spíše ,jako „hra s písněmi“,nebo „hra se zpěvy“,

prostě -  starý dobrý český singspiel.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Markéta Ratajová

Letné divadelné stretnutie Liptov- Hořovice  . Červenec 2008.

 

Divadlo na vísce Hořovice se vydalo na pozvání pána Stanislava z Liptovského Jána, se svou poslední inscenací

K o l o t o č“, do zahraničí!

Posíleni červnovým premiérovým úspěchem i úspěchem následných repríz v Řevnicích a v Hradci Králové jsme pevně doufali,

že se bude náš „Kolotoč“ líbit i slovenským divákům.

 

V pátek ráno 11. 7. část souboru nastoupila do vlaku na hořovickém nádraží a večer jsme již všichni společně večeřeli

v Liptovském Jánu. Ubytovali jsme se z části v Zemianské kúrii  www.urudolfa.sk pana Stanislava a z části v hotelu Poludnica.

Technický tým Honza Prochor a spol. dorazil o dva dny dříve se vším potřebným – scéna, aparatura, světla atd.

 

V sobotu ráno se někteří vydali protáhnout tělo do hor a někteří si zajeli protáhnout tělo  do Bešeňové–výtečných termálních kúpelí.

Někdo prostě jen odpočíval ve svěžím horkém červencovém povětří. Počasí nám vskutku přálo. Odpoledne, za nesnesitelného vedra,

jsme pak připravovali scénu na večerní produkci pod širým nebem, přímo na zahradě v Zemianské kúrii a večer ve 21h plni očekávání

jsme vyhlíželi první diváky. Přišla jich síla! Víc než 50! Sotva jsme začali, už podle prvních reakcí bylo jasné, že nám slovenské publikum rozumí a co víc,že se jim představení líbí. Diváci si ještě vyžadovali písničky na přidanou.

 

První večer se tedy vydařil.  Druhé představení bylo plánováno na neděli, která začala nadějně.

Sluníčko pálilo a zdálo se, že vše bude jako v sobotu. Ale už odpoledne se chvílemi začalo nebe mračit. K večeru foukal ostrý vítr, ale optimisticky jsme opět všechno připravili a ve 21 hodin začali hrát. Diváků se sešlo podstatně méně.

Nejspíše věděli to,co my jsme jen tušili. Že ty mraky nad horami nevěští nic dobrého. Odehráli jsme 15 min a pak to začalo.

 

„Štandopéde“ jsme museli představení ukončit a rychle uklízet zvukovou i světelnou  aparaturu před přívalem deště.

Mužská část našeho ansámblu velmi obětavě až do 23. hodiny v prudkém lijáku, větru a za tmy všechno včetně kulis, kostýmů a nářadí nakládala do tranzitu. A pak jsme se sešli na kryté terase v restauraci a zpívali zbývajícímu publiku až do noci.

Spravedlivě unaveni jsme šli balit na zpáteční cestu domů. V pondělí ráno už jen mírně pršelo.

 

Na cestu do Čech jsme se vydali jednak vlakem, jednak tranzitem, jednak os.auty a večer v Hořovicích jsme se spočítali a s úlevou zjistili,

že jsme nikoho a nic neztratili.  Produkce pod širým nebem je vždycky závislá na počasí. A to bylo tentokrát trochu rozmarné.

Ukázalo nám obě své tváře, tu přívětivou i tu pošmournou.

Ale my se nedáme, protože ta atmosféra představení pod širým nebem za to stojí!

Emil Žák - jako poděkování posílám klip  z představení

T Ř I   Ž E N Y   N A V Í C   A   M O Ž N Á   P Ř I J D E  I  J A M E S

 zámecká kavárna   26.5.2013 :   http://youtu.be/tSk85NtN0ws

--------------------------------------------------------------------------

" Přes nepřízeň počasí jsme se v sobotu 6.4. vypravili z Prahy na scénické čtení, které Divadlo na Vísce uvádělo v zámecké kavárně

Hořovického zámku. Netušila jsem, že se v hořovickém zámku skrývá tak útulná,  přátelská kavárna, s domácí atmosférou a malým sálkem,

který, ač nevytopen se brzy rozehřál smíchem a dobrou náladou dosti početného

publika. Přišli jsme s jistou zvědavostí, co nás čeká, protože anoncované představení -

 T Ř I   Ž E N Y   N A V Í C  A  M O Ž N A   P Ř I J D E  I  J A M E S . Scénické čtení ' v nás vyvolalo představu rozhlasové hry, kdy můžete

zavřít oči a poslouchat hlasy herců.  Ale nebyla to rozhlasová hra a byla by škoda oči zavírat, protože bychom neviděli hodinovou svěží

a vtipnou kreaci na minimálním prostoru  s maximálním nasazením všech čtyř protagonistek, Magdalény Weigertové, Heleny Kreisingerové,

Týny Vondalové a s Tebou v čele režisérko a principálko amatérského divadýlka.

Zvuková kulisa, navozující iluzi místního malého nádraží, na kterém se nakonec odehraje záchrana lidstva, byla dokonalá.

Díky.  Přijedeme zas - i kdyby se čerti ženili !

Hana Pafková - Praha 10. 4. 2013

------------------------------------------

 

 

 

 

 

10. dubna 2016   Včera jsem v Hořovicích opět navštívil Divadlo na vísce Hořovice a hru Dámská šatna.

Úžasné představení se skvělými herci. Takovou atmosféru a nadšení herců jsem v divadle ještě nezažil .

Režisérka Slávka Hozová odvádí skvělou práci. Mohu vřele doporučit!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dámská šatna

16 premiéra 10. sezóny Divadla na vísce Hořovice :

Protože jsem seděla hodně blízko hlavních představitelek, připadala jsem si, že jsem v té šatně s nimi. Jejich problémy jsou vlastně běžné

naše trable, které všichni občas prožíváme. Člověk si připadal, že by jim občas mohl trochu poradit. Zajímavé bylo, že děvčata byla pečlivě

vybrána pro jednotlivé role, které byly pro ně přímo ušity a myslím si, že si je samy dámy dobře užily.

Je možné, že samy již některou z probíraných situacích zažily, takže si to v roli jen připomněly

a učení textu mohla být pro ně zábava. Také to ale pravda být nemusí, ovšem mě to tak připadalo, prostě jim ty role sedly jak vizáží,

tak stylem řeči, kterou se vyjadřovaly.

Dobré bylo i připomenutí, jak je mladý člověk zaslepen prvním okouzlením, přičemž starší generace se nad těmito sny ani neusměje ,

ale jen jimi opovrhuje nebo mu připadají bláznivé až směšné. Podařilo se mi tak trochu se vrátit do svých situací v mládí, které byly také

tak strašně důležité a převyšovaly cokoli jiného. Dnes se těmto zážitkům mohu jen s rozumem usmát a říci si, že každý má v mládí

svoji hlavu a teprve zkušenosti, někdy právě i ty tvrdé zkušenosti a zážitky člověka dokáží pro život lépe připravit.

Hanka Milerová Řitka

------------------------

V pátek 11.12. 2015

jsme měli čest vidět v Klubu Labe premiéru představení DÁMSKÁ ŠATNA Divadla na vísce Hořovice .

V herecké šatně oblastního divadla se ve vtipných dialozích a někdy i smutných úvahách rozvíjejí čtyři ženské herecké osudy -

od mladé ´kandrdasky´ až po herečku ve středním věku. Čtyři ženy, čtyři rozdílné charaktery a osudy, ale u všech čtyř stejná touha hrát

a mít úspěch a získat ocenění - i když daleko od Zlaté kapličky.

         Na představení jsme se těšili, nejen kvůli autorovi Arnoštu Godflamovi , který je zárukou dobrého a vtipného příběhu , ale hlavně

kvůli sehranému ženskému ansámblu , který vede pevnou rukou Slávka Hozová a které patří dík a poklona nejen za šťastnou ruku při

výběru hry, ale i za desetileté vedení souboru,

za režii všech šestnácti představení a hlavně za pedagogické vedení - pro divadlo zapálených amatérských herců !!

        Hraje se bez přestávky 80 minut a to bez jediného propadu. Královsky jsme se bavili a smutnili.

Odcházeli jsme s pocitem výborně vykonané práce a autor hry AG může být na jejich pojetí a zpracování hry Dámská šatna pyšný.

Je to krásná služba autorovi. Stejně tak pyšná by měla být Viktorie Hradská autorka jejich předposledního představení "Commedia finita "

o Emě Destinnové .

        Ze srdce bych přála Divadlu na vísce H. , aby se v Hořovicích našel obětavý marketingový manažer, který by jejich dobrým

představením dělal reklamu tak, aby sál praskal ve švech a to nejen na premiérách v Klubu Labe.  Díky .

Hana a Pavel Pafkovi Praha

------------------------------------

 

Gratuluji k další podařené premiéře, a také k desátým narozeninám souboru. Čas letí ani si jeden nevšimne.

Páteční večer v nabitém  Divadle na vísce byl vydařený a návštěvníci určitě nelitovali.

Čtyři dámy na jevišti poskytly humorný pohled na starosti a sem tam i radosti žen bez ohledu na věk, víru a profesy.

Nejen v divadelní šatně se odehrávají příběhy. Podobné diskuse vedeme ve sborovně školy, na sesternách v nemocnicích, v kadeřnictvích,

v kancelářích...   Moc se mi líbila stálice Lenka a Helena, Katka a ani nová tvář souboru Iva neztrácela vísecký švih.

Prima představení !

Ivana Dlouhá Rpety

---------------------------

 

Pátek 11.12.2015.

Všichni doma pečou a nestíhají a my máme místa v první řadě v Divadle na vísce a utíkáme od toho shonu. Plný sál.

Krásná atmosféra plná očekávání.   A pak to přišlo. Začalo to pomaličku opatrně a rozjelo se to , jak pendolíno . A až do konce jsme frčeli,

jak na horské dráze. Chvilku nahoru a chvilku dolu s emocemi ve všech rovinách. Čtyři hlavní postavy v dámském obsazení se

v úžasných výkonech jen předháněly a nebýt konce, jistě bychom tam ještě seděli.

Smích nás provázel celým představením a paní režisérka vedle nás měla poctivě zaťaté palce.

Posíláme jim všem velký dík za krásný zážitek plný dojmů, které nás provázely celý víkend.  Děkujeme.

Petra a Honza Slabochovi- Hořovice po představení DÁMSKÁ ŠATNA

-------------------------------------------------------------------------------------

V sobotu 21. 11. uvedlo Divadlo na vísce Hořovice VEŘEJNOU GENERÁLKU hry Arnošta Goldflama Dámská šatna.

V této brilantní skice odehrávající se v jedné nejmenované herecké šatně nechybí humor, vztek, trápení a ani šaškárny.

Kdo čekal, že generálka nebude ještě hotové představení a zažije nějaká škobrtnutí či zaváhání herců,

velmi se mýlil.

Čtyři herečky Iva Žílová, Katka Hasmanová, Helena Kreisingerová, Lenka Korejčíková

a jeden inspicient Karel Hasman předvedli opravdu mistrovské výkony a diváci se královsky bavili.

Je to opět další zdařilý divadelní počin tohoto hořovického souboru pod režijním vedením Slávky Hozové.

Rozhodně si nenechte ujít PREMIÉRU v pátek 11. prosince od 19.30 opět v Klubu Labe Hořovice.

Podbrdské noviny - Marta Vaculíková

---------------------------------------------------

Veřejná generálka 21.11.2015

Představení Dámská šatna Divadla na vísce Hořovice je  milé pohlazení. Svěží kousek, plný lidských citů a příběhů ze života.

Navíc, při  výpovědích čtyř hereček různého stáří a různé profesní zkušenosti může divák proniknout do těch částí divadla, které jsou

"normálním smrtelníkům" vetšinou nepřístupné .  Jako vždy mohu  shlédnuté představení pochválit slovy :

" minimální výprava - maximálni zázitek "   :-)

 

 

 

První ohlas na ÚTĚK 26.6. 2o17

Milá Slávko,dlouho jsem se nepobavila tak moc, jako včera v Labi. Vynikající, vtipné, plné fórů, které tak moc miluju.

A nádherně zahrané, paní Magda je komediantka tělem i duší a Lenka je čím dál tím lepší. Bylo znát, že se obě také moc baví.

Markéta Ratajová

 

15. 11. 2016  Předmět: poděkovani za představení Divadla na visce Hořovice

Vážený pane Lormane .

Byl jsem včera u Vás , v Divadle U Valšů na představení Dámská šatna. Tak brilantně nastudovanou konverzačku ochotnickým souborem, aby jeden pohledal. Od začátku do konce jsem se bavil a nevědět, že nejde o profesionály, myslím si pravý opak.

Chci vám proto moc poděkovat, že jste tomuto souboru dal možnost v divadle U Valšů, tedy v Praze vystoupit. Pro mě to navíc bylo první setkání s prostorem vašeho přívětivého divadla. Kde jinde by měly dostávat prostor komorní pořady než na scénách jakými jsou již dosti předimenzovaná Viola a právě Vaše divadlo. Moc bych si za diváky "nepragocentriky", ale zároveň ty diváky, jimž  handicap ztěžuje možnost vycestovat za podobně kvalitními soubory, přál víc možností jednak pro Divadlo na vísce H., ale i třeba pro další pozoruhodné ochotníky. Jistě se shodneme v tvrzení, že profesionalita se ještě nutně nemusí rovnat kvalita a obráceně, že pojem ochotník či amatér nemáme vždy chápat pejorativně, i tzv amatéři dokáží leckterého "profíka" strčit do kapsy.

Děkuji.

srdečně,

Jakub Kamberský.

-------------------------

Divadlo na vísce Hořovice hostovalo v pondělí 14.11.2o16 v 16 hod  v Praze v Divadle U Valšů  .

Díky za Vaše představení Dámská šatna Díky za  8o osvěžujících minut .  Díky za příjemný podvečer .

MuDr Anna Šedivá 18.11.2o16

---------------------------------

 Arnošt Goldflam Dámská šatna v  Divadle U Valšů.

Tento krásný autorův kousek zcela profesionálně v režii  Slávky Hozové zvládá amatérské Divadlo na vísce Hořovice . Čtyři herečky mě vtáhly  do děje a celé představení plynulo tak, že jsem nechtěla věřit, že je konec. Doufám, že tohle divadlo  pozvete k hostování častěji.

Marie Holá 20.11.2o16

------------------

 

Musí v tom být nějaké kouzlo, uřknutí či fascinace divadlem, jevištěm a celým tím procesem tvorby, i jejím předáváním do setmělého jeviště, když skupina lidí z Hořovic  dělá to, co dělá. Tedy nacvičí divadelní kus a vyjede s ním do Zdic, na pražskou Kampu, do Mělníka, Berouna , Rakovníka, nebo taky do Divadla U Valšů v prvním pražském obvodě.  Vtipný Goldflamův text  Dámské šatny rezonoval s hledištěm, které jeho repliky s pochopením přijímalo. Vždyť se hrálo o nich samotných-nebo taky o nás samotných? Pěkné to bylo. Díky, Divadlo na vísce Hořovice. Pavel Veselý, fotograf, publicista .

pavel.vesely381@gmail.com

------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

22.4.2008

MF Dnes  Karel Souček

V  " K OLOT O Č I "  je napětí i humor"

 

Příběh o obyčejných lidech, kteří svůj život žijí na periférii jednoho velkého města upravila a režíruje Slávka Hozová.

"Pokud vím, dlouho už Kolotoč nikdo neuváděl, ale nyní se bude hrát od 13. června 2008 , kdy máme premiéru, v Klubu Labe Hořovice,"

uvedla Slávka Hozová.

 

1.  Proč jste si vybrali právě Kolotoč? Čím je vám tato hra blízká?

Po skončení sezóny 2007 jsme od srpna hledali hru,která by odpovídala naturelu a schopnostem amatérských herců Divadla na Vísce

Hořovice. Měla jsem v zásobě tři hry,které jsme si kolektivně přečetli a o kterých jsme debatovali. Jedna hezčí než druhá.

Časem na ně taky dojde. Nakonec jsme si vybrali hru, která v sobě nesla trochu stylizace,trochu napětí,trochu humoru,trochu smutku,

hodně písní a touhy po vyjádření se k životu,který žijeme.  Tím je nám samozřejmě všem blízká.

 

2. V čem jste hru upravovala?

Moje úprava spočívala v tom, ostatně tak jako vždy, aby party rolí seděly hercům takříkajíc na tělo.

 

* Jak pokračují zkoušky?

Zkoušíme pomalu a pečlivě. Nejprve písničky skladatele Petra Mandela a textaře Ivo Štuky, které tvoří základ inscenace. Získala jsem je na amatérském snímku od Petra Mandela, ale bohužel ne všechny.

Nazpívali je v roce 1973 herci v Divadle S. K. Neumanna, konkrétně Jan Faltýnek, Zdenek Ornest, já, Kateřina Macháčková,

Věra Bublíková, Josef Patočka nebo Antonín Molčík.

Jan Procházka a Jindra Marek je upravili do podoby, ve které je dnes budeme hrát a zpívat.

 

* Překvapilo vás, jak úspěšné byly vaše dvě předcházející inscenace?

Loni jsme si přivezli za Equua čtyři čestná uznání, letos jsme za Tanec na konci léta získali tři čestná uznání. Nepřekvapilo mě to.

Všechny moje hry jsou postaveny na preciznosti, já svým hercům důvěřuji a oni důvěřují mně.

Samozřejmě, že se během práce dohadujeme a diskutujeme, ale taky se umím pěkně naštvat, když herci nejsou na zkoušku připraveni

a práce vázne. Udělají mi radost,když  jsou připraveni.To pak je prima tvůrčí práce.

 

*Jak často vůbec zkoušíte?

Zkoušíme pouze šest hodin týdně po dobu devíti měsíců. Ten čas je velmi drahý, a tak se mu musíme věnovat s láskou.

Ten čas je velmi drahý a tak se mu musíme věnovat  s láskou. Pilně a pečlivě je třeba usazovat každou roli do mozaiky hry,kterou studujeme.

 

Předem Vám děkuji za odpovědi, přeji krásné velikonoční svátky a těším  se na další spolupráci.

Karel Souček, karsou@seznam.cz

_____________________________

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Inscenace E Q U U S   07

byla doporučena na národní přehlídku.

 

Krmě Karolinská   -  1.dubna 2007

Krajská postupová přehlídka v Karolínce, která proběhla v termínu od 30. března do 1. dubna 2007,

představila v posledních letech některé velmi zajímavé a nepřehlédnutelné produkce..

 

Equus verze 07 - dámská jízda na zbožňovaných koních

 

Nejvýraznější inscenaci festivalu dovezli na Valašsko z Čech.

Slávka Hozová  s nově vzniknuvším souborem z Hořovic předvedla slavnou a kontroverzní hru Petera Shaffera - Equus.   V radikální, avšak velice ústrojné úpravě ji uvádí pod názvem Equus verze 07.

 

Textové úpravy režisérky vydatně přispívají k vnímání hlavní linie hry, jakémusi až psychoterapeutickému pátrání lékaře Martina Dysarta po příčinách hrůzného činu, který se stal ve stájích - mladá dívka vypíchala svému milovanému koni oči.

 

Ano, dívka!  Ač o výsledném dívčím obsazení rozhodly především obavy z náročnosti role, kterým podlehli mladí mužští členové souboru,

ukázalo se, že nutnost přeobsazení  jim seslal snad sám zbožštělý Equus z nebe.

Hlavním hrdinou není totiž v hořovické verzi Alan Strang, ale Jil Strangová, skvěle ztvárněná Šárkou Veselou, která si po zásluze také

odnesla cenu. Dívčí obsazení činí zbožštění koně, k němuž dochází pod vlivem nezdravého rodinného prostředí, mnohem přirozenější.

 

Přirozeněji vycházejí také situace z druhé strany: aktivitu v námluvách přebírá chlapec Alan  (Petr Mišína). Je mnohem přirozenější,

že ji chce pozvat na porno do kina, než když tuto aktivitu vyvíjí dívka, jak je tomu v Shafferově originále.

Také jedna z posledních a rozhodujících situací, v níž Alan svádí Jill a Jill nakonec svému milovanému koni vypíchává oči jenom proto,

aby nebyl svědkem její nevěry, působí v úpravě mnohem opravdovějším dojmem.

Je tím ovšem potlačeno téma, které v originále divák mnohem intenzivněji vnímá, totiž kde je hranice normálnosti, která je tématem

psychiatra Martina Dysarta  (přesvědčivý Jan Procházka).

 

Jednoduchá scénografie asociuje terapeutickou seanci kombinovanou se stájí.

Hracím prostorem jsou jen tři lavičky, ústřední dominantou je fotografie jako „ikonostas", na níž vidíme koně a dívku Jill.

 

Herci, kteří hrají koně i vedlejší postavy, čekají na svůj výstup pod jevištěm, na něž se nastupuje přes plošinu podobnou těm,

po nichž nastupují koně do aut k přepravě. A se zvoleným prostorem si zcela vystačí.   Herci nerozehrávají situace psychologicky

ani realisticky, spíše je pouze věcně demonstrují, čímž si udržuje inscenace svěží tempo a zvolené výrazové prostředky a režie respektují současné herecké možnosti souboru.    Řešení koňů ve stáji, jedna z nejproblematičtějších pasáží mnoha inscenací, je dětsky naivní

(herci hrající koně drží pouze hlavu), asociuje dětský svět, v němž se láska Jil ke koním zrodila.

 

Equus 07

je inscenací promyšlenou, je zajímavým příspěvkem do dosavadního způsobu inscenování této hry.

----------------------------------------------------------------------------

V Labi se bude tancovat.

 

Nyní tedy zkoušíte novou hru, a jak jsem se dověděla, rádi byste do svého repertoáru přidali každý rok další hru.

„Ano, studujeme  novou hru.„T a n e c   n a   k o n c i   l é t a “.

Premiéru jsme chtěli mít v květnu, avšak nejspíš to bude klasicky zase 8.června 2008 Nová premiéra  Equua 06 v novém obsazení

je stanovena na  25.dubna 07  v Klubu Labe Hořovice v 19 h.

 

Ale abych se vrátila k otázce. Víc her se ani stihnout nedá .

Jsme rádi,když stihneme jednu hru. Zkoušíme po večerech  2x týdně 2-3 hod. Všichni máme svoje zaměstnání a svoje další aktivity,

ale taky nemoci,viz výše. A na to všechno je třeba brát ohled.  Nechci nic,jak se říká „lámat přes koleno“ .

Děláme divadlo,protože nás to baví a zajímá.  A to,že chceme být perfektní,je zcela samozřejmé.

Hru pustím do světa,až uvidím, že ji to světlo světa neublíží.

 

Bude to hra irského autora Johna Friela „Tanec na konci léta“,

jak už jsem řekla, a scénář jsem upravila opět s ohledem na možnosti souboru. Je to rodinný příběh  s překvapivými zvraty,který nám divákům,vypráví sám autor této krásné divadelní hry. Vzpomíná na úžasnou atmosféru, ve které vyrůstal „na kopcích nad městečkem

Ballybeg“. Zařadila jsem do hry hodně tance a hodně irské zlidovělé hudby.“

 

Dneska se musí za každé představení platit Dilii autorské poplatky.

„..  jak mi řekli na Dilii,amatéři si hráli a upravovali, co chtějí a jak chtějí,a tak se udělal už v roce 2002 !,

nový zákon,který zpřísňuje podmínky pro amatéry.

Poplatky jsou sice sníženy,než u profesionálů,ale stejně je to citelná rána. Poplatky slouží k tomu,aby si prý amatéři včas rozmysleli,

na které hře budou pracovat. Existuje sice seznam her, které jsou zvýhodněny určitými finančními procenty, ale tento omezený repertoár

ne vždycky amatérským souborům,může vyhovovat. Zkrátka a dobře,na každou hru musí být licence,a to se prostě nedá žádným

způsobem obejít. Je to docela příšerný systém, který by mohl znamenat,..konec amatérského divadla v Čechách.

Pro PN koncem března  2007 Marta Vaculíková

---------------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do Hořovic, do Divadla na vísce  jezdím z Prahy poměrně dlouho a rád.

 

Žije tam zvláštní komunita lidí.  Nevedou se tam hovory na téma: „Kolik jsi restituoval, jakej máš vejvar, fáro a jakou novou luxusní vilu“.   Vypráví se, co hezkého se povedlo, co by se dalo vylepšit a jak a čím a ještě lépe pobavit své sousedy.  Hraje se tam divadlo tzv. ochotnické.  Nic z toho nekyne, ani groš či sláva, natož kariéra.

Rádi dělají potěšení druhým a smysluplně obohacují volný čas hraním divadla, chtělo by se říci amatérským.

 

Ale ouha! Za tu dobu, co mohu tento soubor sledovat, zjišťuji, jak se postupně zdokonaluje.

Jak herci zvládají např. jevištní pohyb. Kdo si někdy zkusil postát na prknech ví,  že zpočátku překážejí ruce, nohy neudělají jediný krok přirozeně, úsměv tuhne na tváři, hlas se nepřirozeně přiškrtí a slova nesrozumitelně drmolí.    K překonání těchto zábran je mimo talentu potřeba osvojit si řemeslo.  V tomto směru mají na  „Vísce“ ohromné štěstí v podobě principálky, obětavé a profesně zdatné vynikající herečky s mnohaletými zkušenostmi divadelními, televizními i filmovými. Znám paní Slávku Hozovou mnoho let a měl jsem tu čest s ní spolupracovat - ještě jako se Špánkovou - na mnoha zajímavých projektech.  Proto velmi zřetelně poznávám v mnoha inscenacích její osobitý rukopis.

 

 Ale to samo by nestačilo, nebýt té obětavé práce všech zúčastněných. Cesta, kterou ušli, je velmi zřetelná. Rozmanitost žánrů i inscenačních principů, to vše se na souboru podepsalo.  Samozřejmě, že ve výsledné podobě se vyskytují i střídavé úspěchy i různá subjektivní hodnocení, ale jedno nikdy nelze nevnímat – upřímnost a radost z toho, že se aktéři z jeviště mohou svým divákům „rozdávat “ !

 

 Poslední inscenací je „semaforská Kytice“ . Divadlo na Vísce ji hraje pod názvem

„ Pane Erbene, neřekněte ne“ . Je to zatraceně těžké „sousto“.

Neubránil jsem se srovnání s originálem Semaforu , ale  zklamán jsem v žádném případě nebyl !!

Už úprava ve zkrácené podobě mi připadá velmi zdařilá !!  Hra je psána pro autorské scény typu Semafor, Ypsilonka, Sklep nebo Husa na provázku atd. Není to realistické drama typu „Maryša“ od bratří Mrštíků. Toto divadlo je v podstatě kabaret, založený na předvádění figur a neustálém kontaktu s publikem. Je napsáno pro eskamotérská vystoupení osobností, komiků, kterým je vlastní improvizace.

Je to velmi těžký a specifický obor, který je třeba se naučit, aby vešel do krve.

Je to umění nahrávky a  smeče.  Tam, kde se to v  inscenaci Divadla na Vísce daří,  publikum to náležitě ocení.

Na  běžný reálný dialog není místo. Tempo je vždy nutné rozložit do onoho principu – nahrávka, pauza, smeč.

 Chtěl bych vyzdvihnout  .. režijní vedení stylově dotažené  inscenace,   .. práci s imaginární rekvizitou všech účinkujících, .. techniku ozvučení scény , kterou by mohlo závidět leckteré profesionální divadlo,  .. jen ten, kdo někdy zkusil zpěv na half playback ví, co obnáší -  držet se přesně záznamu, který nepočká, ani vás nedožene, když se předběhnete, ..  znamenám posun v technice jevištní mluvy a kultivovanosti účinkujících.

 O představeních  Divadla na Vísce už nelze psát, jako o amatérském souboru !

Prosím, neberte, těchto pár nesourodých řádků jako odbornou kritiku ,

ale jako vyznání člověka, který si rád jede pro pohlazení do hořovického Divadla na Vísce.  Díky.

S úctou Váš  Karel Weinlich    8.6.2012

---------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PANE ERBENE, NEŘEKNĚTE NE -

pestrý sled výjevů z Erbenovy Kytice z pera pánů Erbena, Suchého a Havlíka připravilo Divadlo na Vísce Hořovice.

Premiéra v Klubu Labe 1.června 2o12

 

 Název představeni je vlastně prosbou či zaklínadlem, ale netřeba se bát. Autor Kytice, archivář a především obdivovatel a sběratel říkadel, písní a pohádek, tedy veskrze příznivec lidové tvořivosti, by totiž neměl jediný důvod obrátit se k divadelní produkci hořovických ochotníků

zády.

Možná by se malinko podivil, v jakou švandu se může proměnit baladický příběh a jak komicky může vypadat polednice nebo vodník.

Možná by povytáhl lehce obočí nad proměnou svých veršů. Ale on sám přece také zapisoval, opisoval, přetvářel a umocňoval.

Tak proč by tedy totéž nemohli pan Suchý, anebo principálka ochotníků Slávka Hozová?

Nu, Erben by se jistě nehněval - a to tím spíše, viděl-li by nadšené obecenstvo v hořovickém Divadle na Vísce.

 Tradice amatérských divadelních souborů bývala v našich zemích velmi živá.

Pak, jako mnohé, živořila pod knutou kontrol, zákazů a příkazů. Temno tvorbě nesvědčí.

V posledních letech však na prkna, která znamenají svět, míří stále více mamin a tatíků a ovšem i studenti si tak zpestřují školní čas.

Máme ta představení, jejichž půvabem je nedokonalost, moc rádi, neb kouzlo okamžiku svazuje publikum s účinkujícími.

Byli jsme mile překvapeni, jak hořovicko - erbenovské představení v sobě nese prvky profesionality.

Herectví je sdělné, hudební party na velmi dobré úrovni.

Dá se předpokládat, že se tak projevila zkušenost divadelní duše herečky Slávky Hozové.

Výsledkem je zážitek vpravdě divadelní, který potěší oko, pohladí duši, lahodí uchu.

Hořovičtí milovníci dobrého divadla rozhodně si nenechte některou z příštích  repríz  ujít!

Sečteno a podtrženo: za kulturou se z Hořovic zpravidla jezdí po dálnici do Prahy – ale on i opačný směr může přinést překvapení v podobě příjemně strávené hodinky s nadšenými divadelníky.

A proto děkujeme za pozvání na červnovou premiéru!

A těšíme se na další premiéry Divadla na Vísce Hořovice.

 

Zdena a Václav Fleglovi,

vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru

ČESKÝ ROZHLAS

------------------------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ČTENÍ Z KNIHY A. MARKOWITZ na zámku Hořovice  v zámecké kavárně .

Anna Markowitz -  neděle 2. prosince 2012

Za všechno krásné se má děkovat…

Nevěřím vlastním uším. Z rádia se ozývá  stanice Vltava, běží „Krásné hlasy“, zní jakýsi úryvek z Rossiniho.

Zpívaná italština v decentní síle jemně prostupuje kávou vonícím prostorem.

“Vy tady pouštíte Krásné hlasy? To jsem snad ještě v Čechách nezažila v žádné kavárně.“

„Chcete to zesílit?“ Milá kavárnice pro mne a mého muže s úsměvem zesílí rádio a ve vteřině se na krajkovém ubruse ocitá káva a

 čerstvě upečený jablkový závin. „Teď je plno jablek okolo, je doba štrůdlů.. “, vysvětluje paní Kateřina.

Jsem jako v Jiříkově vidění, tím spíš, že jsem nevidomá a zvuky, vůně a energie lidí, kteří mne oslovují mi vytvářejí celistvou mozaiku dojmů.

Někdy devastujících, jindy obvykle nezajímavých, jen občas inspirujících a fungujících jako pohlazení.

Génius loci zámeckých objektů sice bývá spíše tou kulturněji zohledněnou položkou naší současnosti, ale být neokázale originální

je i na zámku něčím ne zcela obvyklým.

 

Hořovický zámek nabízí kromě svých krásných interiérů ovšem ještě jedno zákoutí. Zámeckou kavárnu.

Na první pohled neohlušuje reklamou unavené návštěvníky.

Diskrétně čeká na ty „své“ dušičky, a s přirozenou vřelostí i grácií udržuje svůj komorní ráz v klimatu osobního kouzla, jako by říkalo:

“vstup a prožij si to, co zrovna potřebuješ. Jsi naším hostem“ .

Dvě místnosti - vstupní  a další - zimní zahrada neslouží jen jako prostor k občerstvení po prohlídce zámku.

 

Dokladem toho je například neděle 2. prosince 2012 odpoledne.  Upravují se židle, stoly, prověřuje se pianino a zkoumá se každý

a zkoumá se každý detail dekorací, které rámují projekci na stěně. Je generálka na podvečerní pořad.

Principálka Divadla na vísce Hořovice Slávka Hozová probírá scénář s dámami svého souboru

Evou Dosedělovou a Kristýnou.Vondalovou.

Sedím u klavíru a opět žasnu.

Profesionální soustředění, nasazení pro věc, atmosféra přípravy, z níž se za chvíli v zasunutém

koutku hořovického zámku vynoří jeden literární příběh.

 

Před  šesti týdny spatřil světlo světa v prvním knižním vydání a dnes už je pečlivě nastudován,

aby mohl předat své poselství dalším lidem. Třeba takovým, kteří i na hořovicku touží trávit nedělní podvečer ještě jinak,

než před blikajícími televizními a počítačovými obrazovkami.

 

Tiše naslouchám, jak se „vaří herecká alchymie“ a nemohu téměř uvěřit, že to, co se připravuje, bude chtít tady také někdo poslouchat.

A ejhle! V 18.00 je zimní zahrada plná. K mému úžasu přijíždí i paní Olšanská z knihkupectví až z Příbrami a přiváží knihy, aby byly

k dispozici.  Stále tak trochu váhám, zda-li nejsem ve snu.

Ale na konci produkce podepisuji a řada čekajících představuje téměř všechny přítomné posluchače.

 

Je večer, nevlídno a sychravo. Nastupuji do auta. V malé kavárně se ještě stále svítí a paní Kateřina s vlídným úsměvem vaří další kávy

pro ty, kteří potřebují  dodýchat svůj nedělní zážitek. Jsem naplněná vděčností, a to nejen kvůli tomu, že se „děly věci“ spojené s mou knihou.

 Jsem šťastná, že se zkrátka „děly  věci“ a zanechaly ve mně dojem. Jaký?

Že jsem našla v Hořovicích místo, kam se jistě budu velmi ráda vracet.

Ale hlavně, že jsem v něm našla místní lidi, kteří svou oduševnělou aktivitou město zkrášlují.

 

A protože za všechno krásné se má děkovat, děkuji.

Anna Markowitz

----------------------

 

 

 

 

 

 

Přehled roku 2015

Kontakt

 

Slávka Hozová

Tel: +420 739 466 480

Email: slavkahozova@seznam.cz

 

 

 

Copyright © Divadlo na vísce Hořovice 2015. All rights reserved.

Home

Jak šel čas

Z tisku

Repertoár

Kontakt